Všechny fotografie »

Krásně barevně i graficky vyvedená pozvánka, e-maily urgující účast. S díky odmítám. Ale organizátoři jsou neúnavní. Zdůrazňují úspěšné vystoupení výpravy Českého centra tradičních čínských cvičení na minulém ročníku. A tak, i přes nemalé finanční náklady, vyrážíme na 3. mezinárodní soutěž v čínských bojových uměních do Hongkongu.

Počátkem února, bezprostředně po ukončení oslav čínského nového roku, ve kterém nastoupila svoji vládu krysa, přiletěla naše osmičlenná skupina do Hongkongu. Organizační zajištění bylo jako již tradičně perfektní. I počasí, které zde i v jižní Číně bylo ještě před několika dny nezvykle mrazivé, se umoudřilo. Dva volné dny jsme si vyhradili na aklimatizaci. Využili jsme je k poznávání bulvárů, parků i turisty nenavštěvovaných zákoutí tohoto krásného, různorodého města. Naše první kroky vedly na Kowloon, na pověstné nábřeží slávy, věnované významným čínským hercům a dalším osobnostem. Užívali jsme si neobvyklé atmosféry, ovlivněné nejen realistickou sochou Bruce Lee v životní velikosti, ale i pohledem na protější Viktoriin ostrov. Velké množství obrovských mrakodrapů různých tvarů tvoří scenérii, která bývá nejčastěji fotografována a prezentována jako jeden z nejhezčích pohledů na Hongkong.

Ale i zajímavé stavby na Kowloonu stojí za pozornost. Nejen ve dne, ale i v noci, kdy se celé město rozzáří miliony světel a neonů. Velice působivé jsou i rušné a velice barevné ulice a uličky, svoji zvláštní atmosféru mají i parky s nasvícenými vodotrysky, nádhernými, obrovskými stromy a typickými altánky.

Zítra je sv. Valentýna. Překvapivě potkáváme dosti značný počet mladých mužů s obrovskými a honosnými kyticemi V parku jsme dokonce u dvou párů svědky toho, jak mladý, klečící muž žádá svoji milovanou o ruku. Inu, vliv globalizace ...

Následující den, po registraci a nezbytných formalitách, vyrážíme na ostrov Lantau. Naším cílem je obrovská socha Buddhy a přilehlý chrámový komplex. Volíme cestu lanovkou. I když fronta výletníků vypadá na několik hodin čekání, zvládáme je díky perfektní organizaci za překvapivě krátkou dobu. Krásný výhled na letiště a okolní přírodu nám trochu kazí mlžný opar. Nicméně atmosféra a pohled, které nás čekají po vystoupení z lanovky, všechny okouzlují. Užíváme si je.

Zpáteční cestu jsme se rozhodli absolvovat pěšky. Více než čtyři hodiny chůze s kopce prověřily naši fyzickou kondici. Ale stálo to za to.

Z kamenné džungle jsme se dostali do džungle zelené. V dolních partiích ostrova se setkáváme i s malými lidovými svatyněmi a obětními místy a životem lidí z této, v přírodě zasazené části Hongkongu.

Po včerejších nudlích v lidové jídelně na Kowloonu si dopřáváme mořské plody v příjemné hospůdce na naší trase k metru. Opět se setkáváme s neobvyklou ochotou místních lidí, kteří nezištně poradí a pomohou. Pak už nám zbývá jen cesta na hotel. To, že zpočátku spíme v teplém prádle, protože je na pokojích dosti velká zima a klimatizace jen chladí, nám vynahrazuje pohled z 29. patra hotelu, kde bydlíme.

Do prvního soutěžního dne nás vítá trochu pošmourná obloha. Nicméně ruch a atmosféra spojená s přepravou na závodiště, setkávání s mnoha výpravami, příjemné povídání s ostatními závodníky, vlastní registrace i rozcvičování a sledování průběhu soutěže mají neopakovatelné kouzlo.

Organizace je dokonalá, časový rozvrh určující závodníkům jejich pořadí a nástup k předvedení svého umění je stanoven v minutách a je přesně dodržován. Závodíme v různých časech - od 8.30 do 21.30 hod. V prostředí závodů tak trávíme celý den. Vůbec se nenudíme. Pořád je na co se dívat, s kým si povídat.

Dostáváme pozvání na různé závody. Tchaiwan, Šanghaj, Kambodža ... Možností by byla spousta. Ani nám to nepřišlo a odzávodili jsme v pohodě, bez zbytečné nervozity.

Všichni podali daleko lepší výkony než na běžném domácím tréninku či MR. Zkrátka paráda. Jako učitel a trenér jsem maximálně spokojený. S dobrým pocitem můžeme zaslouženě na kutě.

Další den závodů byl věnován dvojicím, secvičeným soubojům a skupinovým vystoupením. I toto bylo pro nás zajímavé. Během obou dní jsme měli možnost vidět a sledovat to, s čím se doma potkat nemůžeme.

Jak co do výkonů závodníků různých věkových kategorií(od 4 do 88 let), tak i spektra stylů, zbraní. Za náš tým přebírám ocenění, diplomy, medaile. K jejich předání úspěšným účastníkům se přímo nabízí krásný park na nábřeží Kowloonu. Sluníčko se odráží na zlatém kovu. Velice příjemný a povzbuzující je i zájem Číňanů, kteří odpočívají v parku. Jejich uznání je opravdové, nefalšované, srdíčko těšící.

Odpoledne se trajektem a následně tramvají-lanovkou, ve stylu té pražské na Petřín, vydáváme na Victoria Peak. Neobvyklý pohled shora na mrakodrapy, moře, lodě, parky. Určitě stojí za to. Stejně jako další zážitky z procházky po městě. Užíváme si to. Zítra totiž odjíždíme do jižní Číny.

Krásné ráno. Po absolvování pasové kontroly odjíždíme vlakem na území kontinentální Číny do Čaočingu. Cesta je příjemná, pohled z oken zajímavý. Dostáváme se zase do jiného světa. Štěstí nám přeje i tady. Ubytováváme se v krásném a přitom ne drahém hotelu. Příjemný personál, pěkné pokoje, úžasná, stylová zahrada s potůčkem a altánkem. Zde velice rádi strávíme několik dní. Proti Hongkongu je tu nesrovnatelně lepší i jídlo v okolních hospůdkách. Nejen co se ceny týče, ale především chuti, pestrosti, zpracování. Je to tu hodně milé.

Máme štěstí i na krásné slunečné dny. A tak je využíváme a v pohodě a úžasné náladě si procházíme místní přírodní zajímavosti a pamětihodnosti. Pod nevysokými zelenými horami se rozprostírá na rozlehlé rovině město a na jeho okraji vystupují ze země hvězdy. Je jich 7. Sedm bílých útesů zasazených a rozmístěných do tohoto prostoru jako hvězdy Velkého vozu. Menší, větší, nižší, vyšší, strmější ... Působivý pohled ještě umocňuje přilehlé jezero a možnost na většinu těchto útvarů vystoupit a kochat se pohledem shora na město i jeho krásné okolí. Fotografie určitě řeknou více než slova.

Při každé příležitosti se zastavujeme v koutcích určených pro cvičení. Jsme okouzleni různými cvičícími "mašinkami", které nám dovolují se doslova vyřádit. Stejně jako místním obyvatelům různého věku. A vždy je tam někdo, kdo se hýbe. Zkrátka jen tak. Cvičební zařízení nejsou pro děti - tak jak je to obvyklé s dětskými koutky u nás. Jsou určeny dospělým. Nikdo je neničí. Všichni je využívají k tomu, k čemu jsou jednotlivé přístroje určeny. Všechny jsou funkční. Zkrátka pro nás a u nás něco neobvyklého a téměř nemožného. A takto fungují tato "fit místa" po celé Číně. Kdybychom měli možnost, určitě bychom je i doma využívali stejně jako tady.

Protože nám počasí přeje, vydáváme se další den do nedalekých hor, sloužících jako rekreační oblast. Zeleň, klid, pohoda, chrámy, vodopády, možnost ověřit si úroveň vlastní vitální energie na kouzelných testovacích mísách, zacvičit si v přírodě. Užíváme si poklidu, relaxačních stezek posetých oblázky, masírujícími bosá chodidla, neobvyklých výhledů, příjemné společnosti.

Cvičení se věnujeme jak individuálně, tak i v rámci celého týmu. Bez násilného organizování, zcela přirozeně při vzniklé potřebě pohybu. Pokud máme možnost tak se účastníme pravidelného ranního cvičení Číňanů. Velice mile na nás působil pohled na malé prvňáčky, kteří před zahájením vyučování na pěknou, dynamickou hudbu s radostí a nelíčenou hravostí předváděli své sestavy, kombinující disko s aerobikem.

Zajímavostí je zde v blízkém i vzdálenějším okolí celá řada. Vydáváme se proto na dva dny do města Čingji a jeho okolí. Lodí se plavíme k pobřežním, jinak nedosažitelným svatyním, procházíme se po horách se zajímavými buddhistickými kláštery a pagodami. Opět pro většinu z nás něco nového, zajímavého, neobvyklého. A všudypřítomná laskavost, vstřícnost a ochota místních lidí. Je to něco, na co nejsme u nás tak úplně zvyklí, možná jsme si už odvykli. Samozřejmá je ochota v hospůdkách při výběru jídla i rada a případně dovedení ke vhodnému hotelu. Cítíme se zde velice dobře.

Následující den na cestě k propagovaným horkým pramenům se k nám přidal mladý Číňan, který své "průvodcovské" služby využívá k vlastnímu zdokonalení angličtiny. S nadšením zvládá dokonce i několik českých slovíček. Propagované horké prameny jsou však pouze za plotem a za dosti vysoké vstupné. Zase tak moc nám to nevadí, protože počasí je příjemné. Stejně jako okolí. Nízké hory s mandarínkovými plantážemi, kraj tvarovaný řekou, příroda vybízející k výletům. Život místních lidí zde ale asi není jednoduchý. Je tu vidět výrazný kontrast luxusních lázeňských komplexů a skromných domků, ve kterých není zavedena ani elektřina ani voda. Svědčí o tom fronta lidí s kanystry, čekajících u pramene pitné vody.

Po návratu do Čaočingu si procházíme a užíváme jeho dosud nenavštívené části. Staré město, hradby ... Od mé minulé návštěvy v říjnu 2003 zde vyrostly luxusní čtvrti hlídané bezpečnostními složkami, staví se nové a nové vysoké budovy. Některá, dříve romantická místa se změnila tak, že je nelze téměř poznat. Zachována zůstala stará čtvrť, kde životní podmínky jejich obyvatel jsou pro nás nepředstavitelné. Žijí zde převážně staří lidé, i když někde je vidět i malé děti. Všichni si však zachovávají laskavý přístup k životu a dobrou náladu. To může být pro nás určitým způsobem poučením a inspirací.

Pobyt a dovolená se nám krátí. Tak už jen koupit nějaké drobnosti jako upomínku na zde strávené chvíle a vlakem zpět do Hongkongu a odtud domů. Celých čtrnáct dní bylo krásných a stálo za to. Všichni účastníci byli úžasní. Brzy se pohybovali mezi místními tak, jako by tam odjakživa patřili. Nic nebylo problém. Všechno jsme zvládli. Úplně všechno. Však to byla výprava taičistů.

Už se těšíme na rok 2009. V plánu máme Peking, jeho pro olympiádu opravené a tudíž i mimořádně krásné památky, Velkou zeď, další návštěvu Wudangských hor, kde se opět naučíme něco nového, výpravu do Malého Tibetu i jinam. Určitě to zase bude moc fajn.

Jan Turneber

29.2.2008

Autor fotografií: Jan Turneber

Cesty do Číny