Již 60 let se cvičí sestava "24 cviků". Něco o ní a dalších sestavách.
V r. 1956 byla v Číně publikována zjednodušená sestava taijiquanu (tai-či), vytvořená experty na tradiční čínskou medicínu a bojová umění. Je založená na nejpopulárnějších sekvencích sestav školy Yang a skládá se z 24 cviků, které logicky navazují od jednoduchých k obtížnějším. K popularizaci této sestavy mimo Čínu přispělo její vydání v anglické verzi v rámci edice China sports series, a to poprvé v roce 1980. Poté ještě mnohokrát. Jedná se o podrobný manuál s detailním popisem podpořeným kresbami, které zcela přesně zachycují provedení jednotlivých cviků i jejich fází.
Sestava se začala postupně cvičit na všech kontinentech. Přispěly k tomu i lékařské výzkumy, prováděné nejen v Číně, ale i v renomovaných západních vědeckých institucích. Potvrdily, že cvičení "dvacet čtyřky" má pozitivní vliv na lidské zdraví. V současnosti patří k nejcvičenějším sestavám na světě.
Dalo by se očekávat, že se tato sestava bude díky vydanému manuálu cvičit všude stejně. Skoro to tak je. Základ zůstává většinou všude stejný. I když mnohde se můžete setkat s výrazně odlišnými způsoby provedení. Člověk s praxí v bojových uměních, který za jednotlivými technikami vidí jejich praktické použití v sebeobraně, ji zacvičí s ohledem na tato kriteria. Takový byl určitě původní záměr autorů.
Nicméně cvičících je velice široké spektrum. Od jedinců, kteří netuší, jaký význam jednotlivé techniky a pohyby mají (a ani je to nezajímá) až třeba po baletní mistry, kteří si popisy a obrázky manuálu (nebo i později vydaná různá instruktážní videa) upraví do jim vyhovující podoby tak, že nezasvěcený by v jejich podání ani tuto sestavu nepoznal. Každý cvičící tak má možnost si zvolit způsob provedení, který je jeho srdci nejbližší. Nejpodstatnější je, že dotyčný cvičí tak, jak mu to vyhovuje. Aby byl i vnitřně spokojený a hýbal se pro svoje vlastní potěšení, které potom v důsledku dále pozitivně působí na jeho fyzické i psychické zdraví.
K tzv. standardním event. moderním sestavám patří kromě "24" i další. Také ty, které byly vytvořeny speciálně pro soutěže (ale i běžné cvičení). Třeba "42", "42 s mečem" atd. V roce 2000 se začaly v Číně cvičit i jednodušší a začátečníky lépe zvládnutelné "osmička" a "16".
K prvořadé sféře mého zájmu - Wudangu - jen malou poznámku.
Školy bojových umění tam cvičí původní historické sestavy. Nicméně v souvislosti se současnou módní vlnou "dělat wudang" - stejně tak, jak to před časem bylo u Šaolinského kláštera - se stává oblíbenou a dokonce bývá považována za základní (v rámci na počet žáků největší tamní školy San Feng) sestava tai-či 28 cviků. Jejím tvůrcem je velmistr Zhong Yun Long, který zkrátil a zjednodušil podstatně delší sto osmičku. V roce 2001 ji naučil svých 8 osobních žáků, kteří působí na pozicích mistrů a mají své vlastní školy. Ti ji potom začali ve Wudngu dále šířit a vyučovat. V roce 2005 mě tuto původní verzi naučil mistr Zhong Xue Yong. Osobně se mi tato sestava líbí a určitě splnila - a plní svůj účel. Moje žačka s ní dokonce získala v Číně na Mistrovství světra v tradičním wu-šu v roce 2008 stříbrnou medaili. Nedávno jsem se však dozvěděl, že "28" se nyní cvičí trochu jinak. Autor po téměř 15 letech existence změnil zahájení sestavy a některé nepatrné detaily. Sestavu jako takovou to v podstatě nijak neovlivnilo. Pouze někteří nečínští žáci se nyní vymezují proti té původní verzi s tím, že jedině ta nová je ta správná. Nicméně většina těch, kteří se sestavu v původní podobě kdysi naučili - a to včetně Číňanů - ji cvičí stále stejně. Nemají totiž žádný důvod se ji přeučovat.
Jan Turneber
únor 2016
