Čína 2025
Po šestileté pauze, kdy jsme nenavštívili Čínu, jsem přivítal pozvánku k účasti na mezinárodnich závodech v Hongkongu. Zúčastnili jsme se jich již v letech 2007 a 2008 a vždy jsme je spojili s návštěvou jižní Číny. Stejně jsme to udělali i tentokrát. Všechno jsme si zařizovali sami. Bez jakékoliv pomoci a podpory nějakého místního mistra nebo školy.
Cestu jsme začali v Kantonu. Prohlédli jsme si jeho moderní obchodní centrum, malé boční uličky, odpočli si ve velkém, ale příjemném parku Livan. K přesunům jsme nejvíce využívali mnoho linek metra o délce dlouhých desítek kilometrů.
Příjemným kontrastem proti ruchu velkoměsta bylo ubytování ve čtvrti s předměstskou, až téměř venkovskou atmosférou. I když nedaleko od zdejšího, druhého největšího nádraží. Překvapily nás pouliční stánky se vším možným. Od jídla, ovoce až po malé hospůdky a na ulici stříhajícího holiče. Navíc jsme objevili ještě hodně starou část čtvrti se zachovalými a stále obývanými historickými budovami. Bylo to pro nás příjemné připomenutí dob, kdy jsme začínali jezdit do Číny.
Z velkoměsta jsme pak vyrazili do hor Pajun. Tam jsme si vychutnávali klid a pohodu.
Dalším místem, do kterého jsme se přesunuli, bylo už z minulých návštěv důvěrně známé město Čao-čching s jeho úchvatnými útesy a vodními plochami. Tam jsme i cvičili. Nejen v krásných parcích, ale i před stadionem, kde jsme kdysi společně cvičili s místními. Přípravu na závody jsme brali velice vážně. Rozhodně jsme si nechtěli udělat ostudu a pokazit jméno, které jsme si už v Hongkongu udělali.
V rámci fyzické přípravy, ale i relaxacce jsme se vydali do hor Tingu.
Potom už následovala cesta z vnitrozemské Číny do Hongkongu. Hned následující den po registraci došlo na soutěže. Alena byla ve skupině se sedmi Číňankami. Přesto získala nejvyšší bodové ohodnocení (8,98), a tedy zlatou medaili.
Potom už jsme se mohli věnovat prohlídce města, které se za těch 18 let hodně změnilo. Samozřejmě jsme nevynechali návštěvu Velkého Buddhy na ostrově Lantau, ani vyhlídku na město z vrcholu Viktoriina ostrova. Měli jsme čas si i zacvičit a zkonzultovat některé techniky s místními v nám už dobře známém parku na Kowloonu. Tam jsme zažili i exhibici místní školy bojových umění - popovídali si s mistry i žáky. Také něco vyzkoušeli.
Potom už nezbývalo nic jiného, než se vrátit domů. Spokojeni po všech stránkách.
Jan Turneber, září 2025
