Všechny fotografie »

Po jarní návštěvě Číny čas uběhl velice rychle. Začátkem července, hned po přistání v Pekingu, jsem se s 26 lidmi vydal vlakem do Wudangu.

U brány do hor jsme se rozdělili na dvě skupiny.

Dvacet lidí jelo do taoistického kláštera, kde absolvovali mimořádnou akci "7 dní s Tao". Každý z úcastníků tohoto projektu dostal dva bílé tradiční čínské oblečky, dvoje taoistické podkolenky a tradiční boty. To, aby v klášteře, kde budou bydlet a pohybovat se, nevyčnívali a na návštěvníky kláštera nepůsobili rušivě. Společný "stejnokroj" navíc většinou přináší pocit sounáležitosti s ostatními.

Programem nebyla pouhá meditace a samota v klášterní kobce. Všichni se účastnili nejen obřadů, meditací, výuky modliteb a lekcí taoismu, ale i cvičení tai-či a vycházky do přírody s taoistickým botanikem, ukazujícím jim léčivé bylinky. Navíc navštívili i exhibici zdejších bojových umění v Opičím údolí, nejposvátnější místa těchto hor a vyšetření lékařem, specializovaným na tradiční čínskou medicínu.

Někomu se v klášteře líbilo a byl spokojený, protože takovýto program nelze jen tak někde absolvovat. A hostitelé se snažili, aby všichni byli spokojeni a poznali a dozvěděli se hodně nového. Někteří úcastníci mohli srovnávat s pobytem v klášterech v Thajsku i jinde a byli velice příjemně překvapeni. Na několik jedinců tato zkušenost dokonce zapůsobila tak, že po návratu domů změnili svůj život. Někteří účastníci však od pobytu v klášteře očekávali něco zcela jiného a tudíž spokojeni nebyli.

S druhou skupinkou jsme se vydali na druhou stranu hor. Tam jsme se věnovali wudangskému tai-či v jiném pojetí, než jak tomu bylo dosud u současných wudangských mistrů, patřících k sektě San feng. Změna školy nezklamala. Zcela tradiční sestavy, přípravné cviky i přístup byly příjemným překvapením. Spokojeni byli i úplní začátečníci.

Volný čas jsme využívali k tomu, abychom ty z nás, co zde byli úplně poprvé, seznámili s nejzajímavějšími a nejkrásnějšími částmi a objekty wudangských hor. Dokonce jsme viděli i zcela nový umělý vodopád - věc zde dříve nevídanou. Ke spokojenosti naší malé skupinky nemalou měrou přispěl i známý kuchař, který nám opět připravoval úžasné pochoutky.

Rozloučili jsme se se svým učitelem a devátý den ráno wudangského pobytu jsme se sešli s druhou - klášterní - skupinou dole u brány. Většina lidí pak jela s čínskou CK do Malého Tibetu.

S dalšími třemi lidmi jsem jel za naším vlastním programem. Nejprve do Kamenného lesa u Kunmingu. Je to veliké území s roztodivnými skalními útvary. Navštívili jsme tam dvě místa. To nejnavštěvovanější a potom místo cca 20 km vzdálené. Bylo zajímavé porovnávat. Tvary, četnost a rozložení skalních útvarů, strukturu kamenů, vegetaci. I při nevelké vzdálenosti bylo možno pozorovat značné rozdíly. O to to bylo pro nás zajímavější. I tam, kam nepřetržitě jezdí davy turistů jsme si našli klidná místa a zajímavé skalní útvary jsme si tak užili do sytosti.

V Kunmingu, jinak pro mě osobně poměrně obyčejném a málo zajímavém městě, se nám podařilo objevit parkový komplex, ve kterém byla přesná replika wudangského Zlatého pavilonu. Na rozdíl od Wudangu zde u pavilonu nikdo nebyl a tak jsme si jej mohli prohlédnout velice detailně a v klidu.

Potom jsme se přesunuli do Guilinu, kde jsme absolvovali adrenalinovou jízdu na voru po řece Li. Měli jsme čas i na prohlídku samotného města a jeho zajímavostí. Dvou, v noci velice pěkně osvícených jezerních pagod, Sloního kopce atd. Samozřejmě jsme navštívili i v Číně nejvýše položené rýžové terasy, které jsou poměrně nedaleko.

Na zpáteční cestě do Pekingu jsme se zastavili v Xianu, kde nás zaujala muslimská čtvrť. Někdo navštívil i hliněnou armádu. Poté jsme se zastavili v nedaleké přírodní rezervaci, kde jsme si dokonale odpočinuli. Sice jsme díky dlouhodobému suchu neviděli všechny vodopády, co jsme chtěli, ale přesto to stálo za to.

Krátký čas jsme strávili i v Luoyangu, kde jsme obdivovali téměř nekonečný počet Buddhů, vytesaných ve skále. Od několikacentimetrových po mnoho desítek metrů vysokých. Dopřáli jsme si i výlet do Šaolinského kláštera. Zajímavá byla nejen jeho vlastní prohlídka a v hodinových intervalech předváděné exhibice zdejšího bojového umění. Dvě nové lanovky do hor, které stojí za návštěvu, rozšiřují zajímavost a přitažlivost kláštera.

Těsně před odletem jsme se v Pekingu setkali s druhou skupinou. Část lidí jela na neopravenou Velkou zeď, někteří pak na její nejstarší opravenou část v Badalingu. Potom následoval už jen odlet domů.

Jan Turneber
srpen 2011

Autor fotografií: Jan Turneber

Cesty do Číny