Všechny fotografie »

Pobyt u moře se cvičením je už naší každoroční tradicí. Má něco do sebe. Nejen kvůli příznivému vlivu mořského vzduchu a vody na zdraví nebo zesílenému energetickému působení cvičení.

V poslední době oblíbené Řecko se mi pro letošní rok zdálo příliš rizikovou destinací. Kolegyně přišly s nápadem, využít k hledání nové lokality jarní prázdniny. Často je doporučováno jet v zimě „nabít baterky“ do teplých krajin. Protože zkušenost s extrémními teplotními změnami ještě nemám, souhlasil jsem s „testováním“ Kapverdských ostrovů, ležících v tropickém pásmu.

Pro skupinu osvědčených a bezproblémových spolucestovatelů jsem tam zajistil pobyt na první dekádu února. Odlétáme právě včas. I v Praze začíná mrznout, až praští. Po šesti a půl hodinách letu se těšíme na teplo. Dvacet stupňů Celsia sice není zrovna zima, ale očekávali jsme spíš horko. Tak ubytovat, navečeřet, trochu se projít po okolí. V 19 hodin už je tma.

Tma je i v 6.30, kdy u bazénu v areálu hotelu začínáme první ranní cvičení.

Teplota zůstala na 20 stupních a navíc fouká docela silný vítr. Ale v závětří je příjemně. Kromě pravidelných tréninků cvičíme navíc ještě kdykoli a kdekoli. Na každodenních výletech je příležitostí dost. Samozřejmostí je plavání – na menších či větších vlnách, prochození celého ostrova a odvážnější si dokonce vyzkoušeli „prkno s drakem“ (kiteboarding). Neustávající a poměrně silný vítr je jediným faktorem, na který si musíme zvyknout. Právě kvůli němu jsou zdejší návětrné ostrovy vyhledávány milovníky vodních sportů, využívajících proudění vzduchu.

Dozvídáme se, že v Maroku a na Kanárských ostrovech sněží. I zdejší počasí se vymyká obvyklému průběhu. Takovouto zimu prý nepamatují ani starší domorodci. Teploty se pohybují mezi 20 až 25 stupni Celsia, což je nezvykle málo. Navíc jsou poměrně časté větry, které ze Sahary přináší jemný písek, takže je zde dohlednost omezena písečnou mlhou. My ale máme štěstí i na krásné, jasné slunečné dny. Objevujeme místní poušť. Jak duny jemného písku na pobřeží, tak vnitrozemní spíše kamenitě-hliněnou pustinu. A samozřejmě Atlantický oceán.

Máme možnost se vykoupat i v sopečném kráteru s extrémně slanou vodou, téměř stejné hustoty jako v Mrtvém moři. Vychutnáváme si i jiné přírodní zajímavosti a jsou pro nás překvapením i velké krystaly soli, získávané odpařením mořské vody.

K celkové spokojenosti přispívali i místní obyvatelé, ctící heslo „No stress“. A tak nám vymezený čas utekl velice rychle. Domů se nám vůbec nechtělo.

Jan Turneber
únor 2012

Autor fotografií: Jan Turneber

Cesty do Číny