Čína 2018
Před 25 lety jsem se v Číně zúčastnil pro mě velice zajímavých mezinárodních závodů. Zvláštní byly mimo jiné i v tom, že každý účastník musel závodit nejméně ve dvou různých stylech.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem počátkem roku dostal osobní pozvánku od tehdejších pořadatelů. Přestože s účastí na závodech, ať už jako závodník či rozhodčí, jsem skončil už hodně dávno, toto pozvání se nedalo odmítnout.
Počátkem července jsem vyrazil se svým mini týmem do Číny. Přiletěli jsme do Wenzhou, města hor a vody, tedy konkrétně hluboko do pevniny vstupujícího mořského zálivu, vodních kanálů.... V rámci aklimatizace jsme vyrazili k chrámu Baiyun, který je ve výšce asi 440 m. n. m. ve stejnojmenném pohoří. No a další den přišel na řadu delší výlet. Něco přes 100 km jižně od města do vodopády, ale i jinými přírodními zajímavostmi a útvary proslavené lokality Baizhangji. Však také kaskáda 200 m + 70 m + 20 metrového vodopádu se jen tak nevidí. A nejde jen o vodopády.
Pak už následoval přesun do místa závodů. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se tam setkal s mistrem Wu Bin, který je uznávaný v celé Číně. Při mé první cestě do Číny byl hlavním učitelem a supervizorem celého tehdejšího mezinárodního kurzu trenérů wu-šu. Letos oslavuje své 81. narozeniny. Byli tam ale i další známí, kteři, i když také zestárli, pořád v sobě mají díky cvičení spoustu energie. Pokud mohu mluvit za sebe, ale možná i ostatní kolegyně a kolegy stejné věkové kategorie, tak nám teď už nešlo ani tak o umístění a medaile. Spíš to byla přehlídka toho, co kdo umí a i v tomto věku dokáže. Rozhodně to bylo zajímavé a za tu dlouhou cestu to stálo. I kvůli tomu, že jsem si uvědomil, jak jsou na tom moji žáci i ve srovnání s místními dobře. I když na závodech byla větší skupina z Argentiny (opravdoví Argentinci :-), skupina čínských Filipinek stejně jako pár Číňanů s německou státní příslušností, tak všichni ostatní byli "opravdoví" Číňané, ať už z kontinentu či Hongkongu a Macaa. A my jsme měli možnost srovnání právě s nimi. Závodili jsme jako opravdoví, čistí amatéři, kteří si cvičí pro radost. Stejně jako naši soupeři. A ukázali jsme, že nejsme žádná béčka :-), i když o to vůbec nešlo.
Po závodech jsme si ještě v rámci dovolené projeli bližší či vzdálenější okolí. Vodní město, jezera plná kvetoucích lotosů, hory na kterých byly zajímavé chrámy. Působivé a dechberoucí byly i rozhledy do kraje plného rýžových i čajových polí, ale i pohledy z výšky na obrovská a velice moderní města...
Čas ubíhal velice rychle a tak jsme se ani nenadáli a už jsme byli na cestě na letiště a domů.
