Vietnam 2020
Uplynuly dva roky a opět jsme se s asijskými kolegy domluvili na setkání. V polovině února ve středním Vietnamu.
Zmíním jen několik postřehů, které mě překvapily. Jde o moje osobní zážitky a komentáře, týkající se pouze daného místa a času návštěvy.
Potěšitelným zjištěním bylo, že ve snad nejznámějším vietnamském historickém městečku byly v krámcích nabízeny především místní produkty - hlavně z hedvábí, ze kterého ženám zdejší krejčí ušili šaty přímo na míru a ve zvoleném střihu. Na své si přišli i muži, kterým z vybrané látky krejčí ušili obleky (ale nejen je) ve vysoké kvalitě a velice krátké době. Nepřehlédnutelné byly i místní výrobky z kůže. Nikde jsem neviděl žádné nevkusné a s daným místem nesouvisející suvenýry. Tyto skutečnosti trochu vyvážily obrovský zájem turistů, kteří městečko téměř úplně zaplnili. Ale stačilo tam vyrazit na kole brzy ráno a mohl jsem si tamní atmosféru v klidu vychutnat.
To, že jsme si po a při cvičení povídali je samozřejmé. Již dříve jsem věděl, že místní nadšenci se tai-či věnují a jeho cvičení zde má velice dlouhou historii. Zabývají se jím jak ve skupinkách se speciálním zaměřením tak i při běžném cvičení v parcích. Nicméně mě překvapila neinforomovanost či neznalost několika mladých lidí v Danangu, se kterými jsem se pokoušel zapříst rozhovor na téma tai-či (Thai Cuc Quyen). V dané chvíli jsem měl pocit, že u nás je o tai-či daleko větší povědomí než v této asijské zemi. Ale asi to byla spíš náhoda či výjimka.
Celkově bylo naše setkání opět velice zajímavé a pohodové, včetně příjemného koupání v moři :-)
