Během mnohatisícileté historie vzniklo na obrovském území Číny velké množství různých tělesných i duševních cvičení. Liší se od sebe účelem, způsobem provedení, fyzickou a duševní náročností i efekty.

K nejznámějším patří čínská bojová umění (wu-šu, kung-fu) a techniky, které pracují s vitální energií člověka (čchi-kung). Nezanedbatelné jsou však i různé rituální, náboženské, meditační, dechové a mentální praktiky, zdravotní gymnastika, masáže, techniky pro dosažení dlouhého věku a k získání mimořádných schopností a další rozmanitá cvičení.

Mohli bychom je třídit na buddhistická, taoistická, konfuciánská, lékařská, bojová, náboženská, národnostní, lokální, tajná, zčásti nebo zcela veřejně známá, individuální, skupinová, historicky starší a mladší, statická, dynamická atd. Není to však podstatné. Stejně bychom je nepostihli v celé jejich šíři.

Proto již v 80. letech minulého století začal J. Turneber používat pro celé spektrum čínských aktivit fyzického i duševního charakteru, které mají historický základ a lze se s nimi setkat v současné Číně, souhrnný název "tradiční čínská cvičení".